Lidi se sa nám posmívají. Posmívají se našemu synovi, smradi. Že prej máme doma netopejra. Vůbec ne. Když mu doktoři dali pryč ty blány mezi prstama, hned se cítil líp. I tak nikdy nedoletěl dál než za stodolu a i to ho tak unavilo, že se radši vrátil domů pěšky. Ještě musíme popracovat na těch ouškách. Je sice fajn, že v autě slyší kde jsou policejní radary, ale do netopýří orientace už mu chybí vysílač. Ten se mu poškodil, když sem ho praštil, protože mě těma zoubkama jako jehličky pokousal, ale vyřešil jsem tím dva problémy jednou ranou. Už nekouše a vypadá taky mnohem líp. Dávno mu už nemusíme chytat mouchy, to jenom když byl malej tak olizoval mucholapky. Teď už se uživí sám a celou zimu i tak prospí a jíst nic nemusí. A nevěřili by ste kolik místa by se ušetřilo v ložnici kdyby spali všichni svisle jako on. My doma už dávno spíme v pověšenejch spacákách vestoje, on dolů hlavou a všichni se vejdeme do bývalé komůrky. Ani to guano není k zahození. Jinde se za to musí draze platit a my máme zdroj rovnou doma a zadarmo.
A co Vy a Váš potomek ?
Dětskou postýlku, Sunar, Pampersky jste museli shánět, dětskou výživou ho nacpávat až zvracel, všude ho nosit nebo vozit, chystat mu jeho pokojíček s postelí, mezitím na něho roztomile šišlat až mu to zůstalo dodnes, za hnojivo platit - no: kdo je na tom líp ?
A to není všechno. Ten můj je ešte malej, ale už teď ví jak o něm tady mluvíte. A pamatuje si to. A tak máte zaděláno na pořádnej problém. Víte totiž co z něho bude až doroste ? Přece BATMAN, vy pitomci !

Hrdej otec.